Pohorelské "lesné žienky" predviedli svoju prácu novinárom

Protoze vedu lesnicky casopis Silva Bohemica (Cesky les) a pravidelně informuji nase ctenaře o děni v lesnictvi na Slovensku, vzdy rad uvidim něco zajimaveho, co by mohlo inspirovat i nase lesniky. Jednu z takovych akci pořadalo generalni ředitelstvi Lesů Slovenske republiky, s. p., Banska Bystrica a Odstěpny zavod LSR Benus 29. května na Horehroni.
Lesnici seznamili novinaře s vysadbou mnohahektarovych ploch po větrne kalamitě v roce 2004. Zavedli nas na horske uboci nad Pohorelou, kde lesni dělnice z Pohorele vysazovaly sazenice jedli a buků. To proto, aby budouci lesy zde byly stabilnějsi a odolnějsi. Potom nam ukazali Skolkarske stredisko Draksiar, kde na Slovensku zatim ojedinělou metodou umělym přisvěcovanim a tim zrychlenim růstu pěstuji sazenice lesnich dřevin. Dosud jsem neslysel o tom, ze by někde lesnici pěstovali carověniky (slovensky veniky), stromky podobne bonsajim. Na Draksiari se jim to daři.
Myslim, ze lesnici připravili novinařům zajimavy program, ze zminěnych informaci se da cerpat pro poutave clanky. Kdyby vsak novinaři přijeli. Rad jsem se tam setkal s kolegyni z Horehroni, bylo tam i několik věrnych, ale spocitat by se dali na prstech jedne ruky. Kdyby uspořadali tiskovku tak zvani ekologove, kteři ve sve neodbornosti a neznalosti, ale tim větsi agresivitě by si vymysleli na lesniky nějakou „kauzu“, to by si kameramani ve sve horlivosti a senzacechtivosti vyrazeli z rukou kamery. Nyni tam byl pouze jeden osamoceny. Inu - tentokrat neslo o konfrontaci, kauzu, senzaci, ale „pouze o tu obycejnou nenapadnou lesnickou praci“. Na Horehroni se lide o ni přesvědcovat ani tak moc nemusi. Jinam se vsak informace o prospěsne praci lesniků dostavaji velice ztuha.

Jiři Junek